Jeden z nejlepších dortů, né-li nejlepší, jaký jsem kdy ukuchtila i jedla. Fotky dodám až budou k dispozici.

Korpus: 7 bílků, 8 žloutků, 250g cukru krupice, 130ml oleje, 70g kakaového prášku, 50g hrubé mouky, 130g hladké mouky, špetka mleté skořice

Banánová šlehačka: 500ml smetany ke šlehání, 2 sáčky vanilkového cukru, ztužovač šlehačky, banánový tresť (pokud neseženete, použila jsem i vanilkový), voda (množství podle ztužovače), 2 zralé banány

Poleva: 200ml smetany ke šlehání, 150g čokolády na vaření

Do mísy prosijeme kakao a hladkou mouku, přimícháme hrubou a skořici.

Z bílků a poloviny cukru ušleháme tuhý lesklý sníh.

Žloutky šleháme se zbylou polovinou cukru do pěny, po malých částech postupně zašleháme olej.

Do žloutkové pěny po částech střídavě vmícháme sypkou směs a sníh. Mícháme velice opatrně, aby nám sníh "nespadl". Těsto nalijeme do formy s vymazaným a vysypaným dnem. Vložíme do trouby vyhřáté na 175°C a pečeme 45 minut.

Korpus necháme vychladnout, nejlépe do druhého dne.

Smetanu s cukrem ušleháme do polotuha. Oloupané banány rozmačkáme vidličkou na kaši. Ztužovač rozšleháme s vodou, přidáme tresť. Po částech vmícháme smetanu a banány. Ušleháme do tuha.

Čokoládu rozpustíme ve vodní lázni. Smetanu přivedeme k varu, odstavíme a nalijeme do ní čokoládu.

Mícháme, dokud nevznikne hladká poleva. Necháme zchladnout (ne úplně), poleva zhoustne. Musí zůstat teplá a tekutá.

Studený korpus dvakrát vodorovně rozkrojíme. Promažeme banánovou šlehačkou, část si necháme na potření celého dortu zvenku, na vyrovnání nerovností. Dáme do ledničky vychladit. Ztuhlý dort položíme na mřížku umístěnou na tácku. Mírně teplou polevu nalijeme na dort a postupně ho opatrně nakláníme na všechny strany, aby poleva stekla rovnoměrně i na boky.

Zdobení dortu už je na vaší fantazii. Jednou jsem ho posypala nastrouhanou bílou a mléčkou čokoládou. Vypadal skvěle.

Dnes v noci jsem nemohla spát. Důvod byl jednoduchý, prospala jsem celý den. Ale i to mám odůvodněné, byla jsem teď dvakrát za sebou na noční inventuře v Kauflandu. Šedesát korun za hodinu, práce od půl deváté do půl sedmé.
Nikdy dřív jsem na noční nebyla. Naštěstí moje mladé tělo to zvládlo, krize nepřišla ani jednou. O to horší to bylo dnes, kdy jsem chtěla spát, abych se navrátila do normálního režimu, a ono to nešlo. Usnula jsem v půl druhé a ve čtyři jsem lelkovala u počítače.
Tak jsem si prohlížela blogy členů AK a nechávala se inspirovat pro nový vzhled. Vizi jsem v pět hodin měla jasnou, Lotus Lake in Kaohsiung byla má volba pro pozadí. Poslední dobou se nechávám unášet Asií. A konečně jsem spokojená, tak to tu snad nějaký čas vydrží.

Ale abych se vrátila k té mé slavné brigádě. Díky facebooku, kde jsem "vehementně" prosila kamarády, aby mě informovali o jakékoliv formě přivýdělku, mi napsala S., že jde na inventuru do Kauflandu a jestli nechci s ní. Proč ne, říkala jsem si. Alespoň poznám jaké to je, chodit na noční, i když to měly být jen dva dny.

Po vyplnění dotazníku a lékařské prohlídce, kterou jsem neplatila, jsem podepsala dohodu o provedení práce. Bylo to zpečetěno. Samozřejmě, že čím víc se to blížilo, tím víc se mi tam nechtělo. Jakože cože pracovat v noci?

Nebylo to tak hrozné. S energeťákem v ruce, s propiskou, kalkulačkou a krémem na ruce jsme si to s S. napochodovaly do osvětlené haly, zapsaly příchod a batoh spolu s bundou zabalily do pytle, který jsme následně podepsaly, aby ho mohli zaměstnanci odnést kamsi. Vyfasovaly jsme lepítka, košík a zapisovací papír. Následně jsme odjely každá ke svému modulu.

Challenge accepted
Můj první úkol byl spočítat dva moduly. Jeden s perníkama, druhý s Brumíkama. Jak já nenáviděla perníky. Všechny byly přeházené. Když jsem si myslela, že mám borůvkové spočítané, na jeden jsem nalepila lepítko a popsala ho příslušnou číslicí. Když jsem potom mezi švestkovými našla dalších pět borůvkových, ježily se mi chlupy vztekem. A takhle to šlo celou hodinu, kdy jsem se konečně od perníků přesunula k Brumíkům. Ti byli spočítaní podstatně rychleji, protože byli po krabicích. Za necelé dvě hodiny jsem zavolala kontrolora, který namátkově spočítal pár artiklů, podepsal mou listinu a já si mohla dojít ke kase pro nový úkol. Říkala jsem si, že nic horšího přijít nemohlo. Jenže opak byl pravdou. Když jsem dostala nový papír, na kterém byl napsán sice jeden modul, ale pojmenovaný kypřící prášek, myslela jsem si, že s tím praštím. Výsledek toho byl takový, že jsem ten modul počítala pět hodin. Dortové želé žluté, červené, kypřící prášek č.1, č.2, č.3, jedlá soda, ztužovadla,...... A zde pramení nadpis článku.

Neděli jsem prospala. Večer jsem si dala vanu a šla znovu na věc. Tentokrát se počítala drogerie. Šampony byly to samé, jako perníky noc předtím. Pak přišly hnojiva, žárovky a plastové nesmysly. (Rozumněj vaničky, košíky, odpadkové koše)

Pondělí jsme prospala také. A v noci jsem lelkovala, že?

Ale víte co, vyzkoušela jsem si, jaké to je a rozhodně toho nelituji. Do obálky s nápisem Chorvatsko zase něco přibude, takže to za to stálo. Sice to není jako když učím lyže, snowboard, kde mám stovku na hodinu čistého, pracuji na vzduchu a přes den, ale přežít se to dá.

Takže v září tam půjdu klidně znovu. (A vy máte zároveň tip na přivýdělek)